Moudrý klobouk
Moudrý klobouk se používá každoročně při zařazování studentů do jednotilvých kolejí v Bradavicích, do Nebelvíru, Havraspáru, Mrzimoru nebo do Zmijozelu. Po tom co odzpívá píseň (každý rok novou) jej nasazují na hlavy prvňáků. Po chvíli se rozhodne a řekne název koleje, kam studenta pošle. V druhé epizodě pomohl Harrymu při souboji s baziliškem v Tajemné komnatě, dal mu meč Godrika Neberlvíra.
Písně:
Zdá se vám, že jsem ošklivý-
myslete si co chcete,
chytřejší klobouk než jsem já
na světě nenajdete.
Nechte si svoje buřinky
i své klobouky z plsti-
jsem moudrý klbouk z Bradavic,
jenž vám nic neodpustí.
Každému vidím do duše,
vím, z jakého je těsta-
nasaď si mě a řeknu ti,
kam povede tvá cesta.
Možná tě čeká Nebelvír,
kde mají chrabrá srdce;
odvaha,klid a rytířkost
jdou u nich ruku v ruce.
Nebo tě čeká Mrzimor:
máš jejich mravní sílu,
jsou čestní a vždy ochotní
přiložit ruku k dílu;
či moudrý starý Havraspár,
pokud máš bystrou hlavu,
tam důvtipní a chápaví
vždy najdou čest a slávu.
Nebo to bude Zmijizel,
kde nastane tvá chvíle-
ti ničeho se neštítí,
by svého došli cíle.
Nasaď si mě a neboj se
(jen vlastní strach tě leká)!
Já moudrý klobouk z Bradavic,
ti řeknu co tě čeká!
***
Za časů kdy mne ušili,
už je to tisíc let,
žili tu čtyři mágové,
jež doposud zná celý svět.
Udatný godric Nebelvír,
jenž cestou svou vždy šel,
a z temných blat a močálů
zchytralý Zmijozel.
Pak z Havraspáru Rowena,
zrozená z lůně hor,
a krásná Helga z ůdolí,
kde stojí mrzimor.
Spojil je sen a smělý plán
a v Bradavicích, v touze
vychovat svoje nástupce,
zřídili školu kouzel.
Každý z těch čtyr tam ovšem měl
svou vlastní kolej čárů,
neb u těch, jež si vyvolil,
si jiných cenil darů.
Nebelvír nejvíc ze všeho
vždy hledal statečnost,
a v Hsi cenil ctižádosti.
Pokavad byli naživu,
každý si vedl svou;
ale co pak, až jedenkrát
už tady nebudou?
Zas vyřešil to Nebelvír;
tak padla voba na mě,
a nadali mě moudrostí,
abych vybíral za ně.
Naraz si mě až po uši,
Abych tvou duši spatřil:
Já, jenž se nikdy nemýlím,
ti řeknu, kam teď patříš!"
V Havraspáru chytrost zas
bývala první ctnost.
V Mrzimoru víc vážilo,
jak se kdo práce zhostí,
a mocichtivý Zmijozel
*
když jsem byl mlád
a bradvice též,
panovala tu jednota,
již jinde nenajdeš.
To čtyři věrní přátelé
rozhodli tehdy spolu
zřídit tu ze všech na světě
nejlepší kouzel školu.
"Společně učme potomstvo,"
řekli a netušili,
že osud brzy zavelí,
aby se rozdělili.
Znal snad kdo větší přátelé
na celém světě širém,
než byli lstivý Zmijozel
s udatným Nebelvírem?
Snad pouze jedendalší pár,
o němž nebylo sporu:
Rowenu z hradu Havraspár
a Helgu z Mrzimoru.
Co zvrtlo se? Byl opravdu
tak špatný konec smutný?
Nu, já tam byl a povím vám
celý ten příběh smutný.
Dí Zmijozel:"Učme jen ty,
co nejčistější krev mají."
Havraspár zas:"My jen ty, co
nejchytřejší se zdají."
A Nbelvír:"Chci toho, kdo
odvahu má a sílu."
Jen Mrzimor byl ochoten
brát všechny bez rozdílu.
Prvotní přátel obavy
zdáli se liché být,
vždyť každý z nich v své koleji
jen kohochtěl, moh mít.
A tak například Zmijozel,
jak říkal jsem už prve,
dal ke studiu přijímal
jen mágy čisté krve.
v Havraspáru pak učit se
jen nejchytřejší směli,
kdo k nebelvírským patřit chtěl,
musel být ctný a smělý.
Ostatní všichni skončili
v dobráckém Mrzimoru
a mezi čtyrmi přáteli
nezdál se být stín sporu.
Tak v naší škole život šel
naoko bez potíží,
čas nesvárů a rozmíšek
už tehdy se však blížil
a čtyři mocné pilíře
bradavického hradu
zachvěly se a začaly
zápasit o nadvládu.
Zdálo se tehdy, že boj ten
v němž druh se s druhem bije,
neslavným koncem hozí všem
a škola nepřežije
Až jednoho dne po ránu
Zmijozel náhle zmizel,
a přestože pře ustaly,
v srdce nám svízel.
Z té nerozloučné čtveřice
tři mezi námi zbyli,
koleje však nikdy víc
jak dřive nespojily.
Teď moudrý klobouk přichází,
vy víte, co se chystá:
do kolejí vás rozřadím
na čtyři různá místa.
Letos však přidám něco víc,
poslechnětě. co zpívám:
když dělím žáky Bradavic,
nepěkný pocit mívám.
Plním sic jen svou povinnost,
přeto se trochu zdráhám
mám obvy, že škole své
do hrobu napomáhám.
Ach, vězte všichni, kdo tu jste,
že naše škola čelí,
jak nikdy ve svých dějinách
strašnému nepoříteli.
Teď musíme se sjednotit,
za jeden táhnout provaz,
jinal se zevnitř zhroutíme,
tak zní má zpráva pro vás.
Však už jsem dost varoval,
co říct jsem chtěl, to víte.
přistupte, ať do kolejí
se nyní zařadíte.